Po několika dnech pobytu v parku Lúmory Georg a posádka vyrazili dále za hranice města, do blízkých lesů a luk, kde rostly stromy a rostliny s neznámými barvami.

Vzduch byl stále nasycen jemným elektrickým nábojem, vůní minerálů a sladké vody a vše kolem pulsovalo jemným světlem. Bylo to tak jiné, co znali z domova. Brzy si všimli neznámých zvířat, která se volně pohybovala mezi stromy.

Některá připomínala křížence jelenů a ptáků – s jemně průsvitnou kůží, světélkující srstí a dlouhými anténami. Jiná měla tvary připomínající malé medúzy, které se pohybovaly po zemi plovoucím, lehkým skákáním a jejich těla vyzařovala klidné světlo. Žádné z těchto tvorů nebylo agresivní; naopak, jejich přítomnost působila uklidňujícím a harmonizujícím dojmem. Když se Georg a posádka zastavili, zvířata je obcházela, někdy se jemně dotýkala jejich nohou nebo ramen, podobně jako hmyz v parku – a tím posilovala propojení návštěvníků se zemí.

Po cestě narazili na stromy nesoucí neznámé ovoce a plody, které místní lidé používali jako potravu. Georg byl zvědavý, když mu místní ukázali, co jedí – jídlo bez masa, tvořené z dužiny stromů, světélkujících bobulí, minerálních semínek a sladkovodních řas. Tato potrava byla nejen chutná, ale dodávala tělu energii a obnovovala vitalitu.

Ovoce a bobule měly jemně sladkou chuť s elektrickým nádechem, minerální semínka jemně křupala a i všechny ostatní ingredience byly lehce světélkující, pulzující a jemně vibrovaly, když je člověk uchopil. Posádka zjistila, že místní jídlo podporovalo rovnováhu těla a mysli.

Když odpoledne procházeli loukou a sledovali světélkující divoká zvířata, Georg cítil, jak se všechno – město, zvířata, stromy, řeky, mosty, hmyz – propojuje do jediné sítě života. Každý krok, každý dech a každý pohled byl součástí této symfonie a každý člen posádky postupně chápal, že respekt a harmonie jsou podmínkou přežití a učení.

Zvířata je provázela klidně a tiše, ukazovala jim, kde se dají sbírat bobule a kam vstoupit bezpečně. Georg si uvědomil, že tato divočina není divoká v běžném slova smyslu – je to divočina, která učí rovnováze a respektu, kde každý tvor je součástí celku, nikoli predátorem.

Večer, když se vrátili k okraji města, posádka Smsi nesla plody a bobule a Georg věděl, že právě pochopili další klíčový aspekt života Lúmory: živá energie světa je propojena s tím, co jíme, s tvorbou města a s každým tvorem kolem. A jen ti, kdo harmonizují s rytmem a respektem, mohou pokračovat dál.

Autor: Zuzi Czech