Staré prameny tvrdí, že kultura, technika i technologie byly dříve na značně vysoké úrovni. Podle různých záznamů dokázali naši předchůdci létat nebo plout rychle na vodě i pod vodou. Používali pozemských vozidel bez kol pohybující se těsně nad terénem.

Znali takové zdroje energie, které jim dovolovaly stavět bez větší námahy obrovské megalitické stavby. Ovládali tajemství transmutace kovů – a to nejen olova nebo rtuti ve zlato – ale i kovy a slitiny, které neznáme, ale jejich odolnost, lehkost a pevnost je takřka pohádková.

Dokázali vyrábět obrovské krystaly do jejich měničů energie mající přesnou strukturu krystalové mřížky a velikost řádově v metrech. Přiznejme, že my to zatím neumíme a nebo k tomu veřejnost nemá přístup.

Indianologové se diví, proč Inkové nechávali budovat silnice pouze pro pěší, proč nepoužívali kolových vozů, přestože vynález kola jim byl znám? Odpověď se jeví jako tristně jednoduchá a zná ji každý průměrně vzdělaný středoškolák.

Používali totiž vznášedla (tak jako staří Rusové v daleké Sibiři při vzájemných návštěvách zapadlých vesnic).Vznášedla totiž nejenže nemají vady a nedostatky kolových vozidel, mohou se pohybovat terénem i po schodech, po vodě, bažinami atd. Nadto jsou konstrukčně jednodušší, tím pádem spolehlivější a energeticky úspornější.

Po zániku Starého světa však byly tyto technické a technologické znalosti postupně zapomenuty a zůstaly pouze tradice, aniž se dochoval jejich původ.

Obyvatelé Starého světa údajně znali dvě formy elektrické energie. Jednou je ta, kterou známe a formou běžně využíváme, tu však naši předchůdci používali prý málo.

Mnohem více byla používaná jakási kondenzovaná forma elektrické energie, jejíž pomocí se na velké vzdálenosti předávala značná kvanta energie pro různá zařízení. Tato energie se používala i k ničení nepřátelských vojsk a jejich zařízení, lodí a letadel.

Staré prameny v této souvislosti udávají, že šlo o řízené kulové blesky či něco tomuto jevu podobného. Prakticky všechny zdroje sdělují, že naši předchůdci hluboko v zemi těžili zvláštní rudu či kov červené barvy, který používali jako zdroj energie. Říkalo se tomu „orichalkos“, galské eposy ji znají jako „mithril“ či „pravostříbro“.

Všechny zprávy o tomto podivuhodném kovu či rudě jsou důsledně utajovány, protože patrně šlo o strategickou surovinu nejvyšší důležitosti. Není jisté, zda mithril a orichalkos jsou totožné, ale přinejmenším se vyskytovaly oba ve velmi hlubokých žilách v nitru Země.

Musím přiznat, že neznáme žádný analogický kov či slitinu, která by alespoň vzdáleně vlastnostmi orichalkos a mithril připomínala. Prameny říkají, že lidé Starého světa znali tajemství výroby ohebného, tvrdého a pružného kovového skla.

Obyvatelé Starého světa však měli nejen rozsáhlé technické znalosti, ale od nich prý pochází velké množství výkonných užitkových rostlin, například různé odrůdy kukuřice, brambor, banánů, vinné révy, obilí a dalších.

Elfský epos Silmarillquenta však vypráví, že většinu kulturních rostlin na Zemi přinesla Yavanna, jedna z Valier. Od ní je obdrželi elfové i lidé. (Má poznámka: Můžeme říct, že Elfové jsou nebo byli jedni z obyvatel vnějších ostrovů/kontinentů daleko za ledovými antarktickými hradbami).

Mnoho svých znalostí a vědomostí předali Elfové tehdy, když mezi nimi a lidmi trvalo ještě ničím nezkalené přátelství.

Převzato z knihy: Ivo Wiesner, Předpeklí Ráje (Iva Wiesnera považuji za geniálního českého myslitele a vědce a doporučuji jeho knihy).

Převzato od: Ivo Wiesner