Voda byla jednou z hlavních příčin vymizení křemíkového světa. Naše nová těla ale byla poté paradoxně stvořena díky vodě. Bez vody nemůžeme existovat, ale zároveň nás voda dokáže opět také zničit.

Nikoho nepřekvapí, že voda je výborné rozpouštědlo. Co je ještě zajímavější, voda agresivně napadá (hydrolyzuje) mnohé chemické vazby, což je nemalý problém pro prebiotickou chemii a biochemii.

Dokonce i naše nejmilovanější biomolekuly (včetně samotné DNA nebo proteinů) jsou vodou poškozovány, a organismy je musejí pravidelně nahrazovat či opravovat.

S nadsázkou lze říci, že voda je takový chemický „prevít“, že ani po takové době existence vody jsme si na ni nezvykli. Všichni se vlastně ve vodě velmi pomalu rozpouštíme.

Pokud by člověk zůstal „naložený“ několik dní ve vaně s obyčejnou vodou, postupně by se rozpustila jeho kůže. Po 12 hodinách ponoření kůže totiž ztrácí plasticitu kvůli snížené schopnosti zadržovat vodu. Také vyčerpává jak lipidy, tak přirozené hydratační faktory, což může vést k dlouhodobým problémům.