Taneční mor byl fenoménem, ​​který se vyskytoval především v pevninské Evropě mezi 14. a 17. stoletím. To zahrnovalo skupiny lidí tančících nepravidelně, někdy tisíce najednou. Mánie postihla dospělé i děti, kteří tančili, dokud nezkolabovali vyčerpáním a zraněními a mnohdy zemřeli.

Jedna z prvních velkých epidemií byla v roce 1374 v Cáchách ve Svaté říši římské (v dnešním Německu) a rychle se rozšířila po celé Evropě.

K jedné zvláště pozoruhodné epidemii došlo ve Štrasburku v roce 1518 v Alsasku, také ve Svaté říši římské (nyní v dnešní Francii). Taneční mor, který zasáhl tisíce lidí v průběhu několika staletí byl dobře zdokumentován.

Spekuluje se, že se jednalo o masové psychogenní onemocnění. Taneční mor byl diagnostikován v 17. století jako onemocnění nervového systému, které bylo také poněkud nepřesvědčivě považována za formu epilepsie.

Jiní vědci popsali taneční mánii jako „kolektivní duševní poruchu“, „kolektivní hysterickou poruchu“ a „hromadné šílenství“. Někteří lidé v průběhu tanečního moru tančili tak dlouho, dokud si nezlomili žebra a následně zemřeli
Říkalo se také, že tanečníci nesnášeli červenou nebo černou barvu, často se při pohledu na ně stávli násilnými.