Pradávné andské vědění říká, že před 13ti tisíci lety – právě v polovině nyní končího cyklu – bylo lidstvo naší zemí sraženo na kolena dravcem z „vesmíru“, neboli napadeno a zotročeno zvláštní anorganickou formou života, která přežívá v naší atmosféře díky výronům lidského vědomí, k nimž dochází pokud prožíváme bolest a trpíme. Tato forma života je neviditelná bez zvláštních přístupů stejně jako baktérie.

Nemá ovšem proteinovou stavbu, architektura „těl“ těchto predátorů je zcela odlišná od čehokoli, co jsme schopni si představit.

Jsou to v podstatě jen energetická pole určitého kmitočtu, ovšem vědomá si své existence a usilující o přežití. Tato pole omotala naše země jako kosmické pavučiny dávno před naším narozením, dávno před nástupem starověku.

Tito dravci zničili kvetoucí dávnověké civilizace a to tak důkladně, že krom vzpomínky na „Zlatý věk“ v kolektivním podvědomí lidstva nám z těch dob nezbylo už nic.

Mimochodem vzpomínky na tuto idylickou dobu před okupací Země jsou právě v Jižní i Střední Americe neobvykle živé. Indiáni jí říkají doba Aztlanu, věk Paititi a podobně. Neviditelným kosmickým dravcům slouží dle indiánů na Zemi úzká skupina lidí.

Andští šamani jsou dodnes velkými znalci dějin a díky své schopnosti číst z předmětů informace si je jako nesmírně ceněné spolupracovníky najímají dnes dokonce archeologové.

Dle těchto jasnovidných šamanů fungovali spolehlivě skoro ve všech kulturách na Zemi během uplynulých 13 ti tisíc let. Vždy byli v úzkém napojení na energetické struktury oné cizí životní formy, jejíž projevy se jejich současníkům často jevily jako „démonické“.